NEJDŘÍV SMUTEK, PAK VELKÁ RADOST
V posledním zápase se klukům v Humpolci trochu rozklepala kolena a nadějné vedení neudrželi, své postavení v horní polovině tabulky ale udrželi a senzačně postoupili do skupiny "o postup" Sezónu hodnotí jeden z trenérů Milan Dufek
Řeknu to upřímně na plnou "hubu". Nebuďme skromní, podařila se velká věc. Prošel jsem výsledky a tabulky soutěží starších žáků patnáct let nazpět a nenašel jsem lepší umístění, kterého by náš klub v této kategorii v soutěžích Kraje Vysočina dosáhl. Letos se to prostě sešlo. Odchody dvou klíčových hráčů ročníku 2005 Marka Prudíka a Ondřeje Hotárka do vyšší soutěže do Žďáru nad Sázavou se nám podařilo nahradit příchodem dvou šikovných a spolehlivých hráčů z Dolních Heřmanic (Martin Vala a Adam Bednář) a i "doma" jsme měli k dispozici pro tuto soutěž dostatečně kvalitní kádr. Jak kluci ročníku 2005, tak i nově příchozí 2006 utvořili vlemi dobrou partu, která zvládla klíčové boje proti soupeřům podobné výkonnosti a podle mého názoru zaslouženě získala umístění v horní polovině tabulky. V posledním zápase se klukům v Humpolci trochu rozklepala kolena, nadějné poločasové vedení 1:0 neudrželi a nakonec zbytečně prohráli 3:1, přesto bylo na 99% procent jasné, že ostatní výsledky našeho mužstvu zajistí "postup". Což se také stalo.
Mužstvo vedené kapitánem Tomášem Jaškem (roste v této roli zápas od zápasu) je podle mě jako trenéra až na útok, kde bychom k Petrovi Karmazínovi ještě potřebovali najít druhého "snajpra", konkurenceschopné ve všech formacích. Základem je pochopitelně spolehlivý brankář. Adam Holubář tuto roli splnil beze zbytku. Snad kromě nešťastných branek v domácím zápase s Velkým Meziříčím a v Okříškách si nevybavuji další momenty, kdy by tým nepodržel a například jeho výkon proti lídrovi soutěže z Pelhřimova byl doslova excelentní. V loňské sezóně starší žáci často inkasovali hloupé góly po chybách v obraně. V tom přišel letos největší posun. Na pozici stopera se definitivně zabydlel Mirek Václavík, jeden z nejrychlejších obránců v soutěži, k němu z ročníku 2006 přišli talentovaní Michal Ševců a Vítek Preis, kteří občas za starších žáky nastupovali už vloni a jako čtvrtý do mozaiky k zapadl již zmíněný nově příchozí Adam Bednář. V případě absencí některého z nich pak obranu doplňoval Lukáš Kročil, jehož výkony se i díky pravidelné tréninkové docházce zlepšovaly zápas od zápasu. Když už mluvíme o trénincích, v tom vidím další základní kámen týmového úspěchu. Od začátku srpna jsme s hráči pravidelně drželi rytmus tří jednotek na týden, a i když docházka některých z nich mohla být lepší, většina kluků měla tréninkovou účast okolo 80%, často i vyšší. Celkem jsme jako tým zvládli 33 tréninků, 11 mistrovských zápasů a jeden přátelský (výhra s Nedvědicí 6:0).
Zpátky k hodnocení. Naše obrana byla podle počtu branek druhou nejpevnější v soutěži. Svůj podíl na tom kromě brankáře a obránců mají ale samozřejmě i ostatní hráči. Například záložní řada. Uprostřed tvrdili muziku rovněž již zmínění Tomáš Jašek a Martin Vala. Jejich dostatečná souhra byla jedním z nejdůležitějších faktorů úspěchu celého týmu a s jejich výkony takřka pokaždé stoupala nebo klesala kvality hry ostatních. Protože si ale kluci na hřišti dokázali vyhovět a v klíčových zápasech navíc oba přidali důležité branky, dopadlo vše jak mělo. Hlavně na začátku sezóny jsme se trochu trápili na obou stranách záložní řady (částečně i díky tomu, že oba střední záložníci chtěli brát v důležitých momentech zodpovědnost někdy až zbytečně moc na sebe), postupem času šla ale výkonnost i díky tvrdé práci na tréninku u všech hráčů zde nastupujících nahoru a třeba Lukáš Sláma nebo Kuba Dufek k tomu přidali i cenný brankový benefit, byť mohl být vyšší. To samé platí o Jirkovi Dvořáčkovi, Radimovi Osobovi a Martinu Slavíčkovi. Poslední dva jmenovaní na to ale mají rok k dobru, jsou ročník 2006.
V útoku se střelecky prosazoval Petr Karmazín, který byl s 12 góly nejlepším střelcem týmu. Zdatně mu sekundoval Adam Mateja. Na útočné fázi ale musíme pro druhou polovinu soutěže zamakat, hodně šancí jsme zbytečně zahazovali a možná nás to připravilo o ještě lepší umístění v tabulce.
Na závěr ještě pár statistik:
V tabulce jsme skončili na 6. místě, po úpravě podle výsledků vzájemných výsledků mužstev z její první poloviny jsme se posunuli dokonce na 5. místo.
Vstřelili jsme jsme 22 branek, inkasovali 19 branek.
Střelecká tabulka: Karmazín - 12, Jašek a Vala - 3, Mateja - 2, Dufek a Sláma - 1
ŽK: Karmazín - 3 (nejvíc v soutěži, gratulujeme!), Mateja - 2, Václavík a Sláma - 1
Všechny zápasy v základní sestavě zahájilo 5 hráčů: Karmazín, Jašek, Mateja, Holubář a Václavík
V tabulce domácích zápasů jsme skončili na 7. místě, venku naopak na 5. místě
Kromě těchto pěti hráčů tři další nevynechali ani jeden zápas: Kročil, Dvořáček a Dufek
Sehráli jsme 11 zápasů s bilancí 5 vítězství, 2 remízy a 4 porážky
Porazili jsme Okříšky, Bystřici nad Pernštejnem, HFK Třebíč, Chotěboř a Bedřichov, nejvyšší výhra 6:1 doma s Bedřichovem
Remizovali s Polnou a Velkým Meziříčím
Prohráli se Světlou nad Sázavou, Pelhřimovem, Vrchovinou a Humpolcem, nejvyšší porážka 1:4 na hřišti lídra tabulky v Pelhřimově
Na jaře nás čeká celkem 10 utkání (systém doma x venku) s těmito kluby: Pelhřimov, Vrchovina, Světlá nad Sázavou, Polná a Bedřichov
Kromě Vrchoviny a Pelhřimova, jenž si hrají vlastní soutěž, jsou ostatní kluby vyrovnané a jejich vzájemné zápasy rozhodnou o umístění na 3. až 6. místě letošního Krajského přeboru. Naše aktuální ztráta na 3. místo je pouhé 2 body, takže budeme mít určitě o co hrát. Pouze dostatečná a kvalitní zimní příprava nám ale zaručí konkurenceschopné výkony a výsledky v druhé polovině soutěže!
Na závěr poděkování. Prvně samozřejmě klukům za jejich práci, dále mému trenérskému kolegovi Michalu Axamitovi, vedení i dalším pracovníkům našeho klubu FC PBS Velká Bíteš za vytvoření skvělých pracovních podmínek, rodičům a příznivcům klubu za podporu a trpělivost.
Řeknu to upřímně, možná někdy chci (chceme) od kluků na první pohled až příliš, aby ale naše činnost měla nějaký smysl, musíme se tlačit k maximu toho co jsme schopni u nás ve VB fotbalově zvládnout. Letos se nám to podle mého názoru daří. A věřím, že hlavně kluci budou mít chuť v tom nadále pokračovat a část z nich jednou uvidíme v dresu našeho áčka. To by byl pro ně i pro mě jako trenéra ten vůbec největší úspěch...
Díky.
Milan Dufek, trenér starších žáků
