Při pohledu na tabulku a postavení našeho týmu v Krajském přeboru mrazí víc než chladné počasí při sobotním zápase proti favorizovanému Jemnicku. Slunce trochu zvedá náladu a pěkně dokresluje atmosféru devatenáctého říjnového dne. A už hlavní arbitr Křenek přivádí oba týmy ke zdravici a utkání může začít. Z amplionu zní píseň ZELENÁ JE TRÁVA, ve které se mimo jiné zpívá: … náš tým je připraven ..., tak uvidíme, jak dokázal hlavní lodivod František Klusák, jenž musí řešit neustále nějaké absence motivovat svoje svěřence na tento důležitý duel. Pokud jde o písně, já osobně měl raději tuhle: Ten můj skluz mu vystavil stop, na zemi se chlapec válí…ale já už to mám za sebou, tak jdeme zase na hřiště. Naši fotbalisté se pustili do soupeře od úvodních minut, které si nenechal ujít ani o berlích cupitající šéf zadních řad Laďa Střecha (zranění v Náměšti pozn.red) opravdu bez bázně a hany a vypadalo to nadějně. Ve třetí minutě po rohovém kopu se opravdu jako správný hostitel „nechoval“ Tomáš Pelán. Napálil odražený kulatý vynález zvaný míč zpět na branku a zahrál si doslova biliard s hlavami soupeřů. Bohužel poslední orazítkovaná hlava byla překvapeného brankáře, takže se skóre neměnilo. Po úvodním tlaku se dočkali i hosté, ale skvěle připravený Vlasta Šula nadvakrát kryje. Soupeři si tedy vyměnili po šanci a pak hra na pár okamžiků upadla, hrálo se jen mezi vápny. V minutě devatenácté mohla být pohroma na světě, protože se na branku řítil osamocený útočník, Vlastík však kapitulaci skvělým zákrokem odmítl. O pět minut později se připomenul krásným slalomem, jako v dobách nejlepší slávy Alberto Tomba, Jirka Horký a až poslední instance v obraně musela odvracet na roh. Hezký fotbalový moment. A nesledovaly další. Zhruba o dvě minutky později se prezentoval svojí tradiční kličkou před dotírajícím útočníkem brankář Vlasta Šula. Zda přibyla, trenéru Klusákovi ve vlasech nějaká šedina nejspíš nezjistíme, ale pro trenéra tento fotbalový moment rozhodně není a na klidu mu jistě nepřidá. Z následného útočné zteče se dostal do šance Tomáš Dvořák, avšak nerozjásal hrstku diváků ani své spoluhráče. Pak se středem k brance vydal kapitán Tomáš Pelán, byl faulován a rozhodčí ukázal první žlutý kartónek zápasu. Z nařízeného přímého kopu zakroutil do vápna krásný rohlík Valsa, ale jeho nabídka adresáta nenašla. Závěr první půle patřil hostům. Šula musel opět tasit ze své pokladnice parádní reflexivní zákrok a jen díky němu svítilo o půli na tabuli vejce-vejce (0:0). S druhou půlí chtěli naši borci naložit lépe než s tou první a viditelně začali aktivněji než soupeř z Jemnicka a nikdo by neřekl, že mezi týmy je rozdíl jedenácti bodů. Tvrdou leč nepřesnou střelou se prezentoval v utkání velice agilní Valsa. Další slibnou šanci a možné rozhodnutí měl na kopačce, z trestného kopu Ondra Loup. Ten umí zakroutit přímák, ne, že néééé…Smůla Ondra trefuje pouze obrannou zeď. V minutě devětapadesáté si na volejbalistu zahrál Mirek Ivančík. Zřejmě často sleduje v akci kočky z písku KIKY a MAKY. Rozhodčí pro tento kousek pochopení neměl a tasí žlutou kartu. A to již v trochu vypjatém zápase není pro Mirka ani pro trenéry dobrá zpráva. V šedesáté sedmé minutě mělo k první brance utkání znovu blíže Jemnicko. Šula je zase proti a sólový únik likviduje. Minutku na to mohla vstřelit gól i naše velkobítešská družina. Tomáš Dvořák přehodil vyběhnuvšího brankáře a míč už pomaloučku směřoval do odkryté svatyně. Před čárou zmařil tuto šanci dobíhající stoper a míč uklidil do zámezí. Závěr zápasu se odehrával trochu v křeči a místo fotbalu bylo vidět více diskusních kroužků než fotbalových momentů. Bíteš se tedy rozešla s Jemnickem smírně 0:0, což ztráta rozhodně je, ale nenechme se mýlit, soupeř měl více vyložených šancí. Nezapomeňme, příští týden hostíme Žirovnici a ta už musí padnout jako BERLÍNSKÁ ZEĎ.
