"DINO", DĚKUJEME!

Jedna z dlouholetých opor již v nové sezóně dres našeho klubu neobleče...

Ahoj Dino. Do VB jsi přišel v sezóně 2017/2018. Připomeň nám prosím, jaká byla tvoje předchozí fotbalová kariéra a jak ses k nám do VB vlastně dostal? 
S fotbalem jsem začínal v Třebíči ve čtyřech letech. Nejprve to bylo za FŠ Třebíč, ze které se dříve automaticky přecházelo zhruba v jedenácti letech do HFK Třebíč, jelikož FŠ v té době neměla vyšší věkové kategorie ani mužské družstvo. V HFK Třebíč jsem prošel dorostem, odkud si mě však brzo vytáhli rovnou do chlapů a od šestnácti let jsem již chodil s áčkem, které v té době hrálo třetí ligu.
Do VB mě zlanařil bývalý trenér Bíteše Sláva Havránek, dříve můj spoluhráč právě v HFK Třebíč. Byla to pro mě dobrá příležitost, jelikož v té době jsem už studoval v Brně a Bíteš pro mě byla výhodnější pro cestování na tréninky, které jsem v Třebíči už nestíhal.

Do jakého klubu jsi podle tebe vlastně přišel a co je tajemstvím toho, že jsi u nás vydržel tak dlouho? 
Přišel jsem do klubu, který rok před mým příchodem poprvé v historii své existence postoupil do divize, a který tuto soutěž ve své premiéře těsně zachránil. Neměl jsem vysoká očekávání, jsem ale rád, že postupem let, které jsem v Bíteši strávil, se toto nastavení změnilo, naopak jsme začali pomýšlet na vyšší příčky a pravidelně jsme začali hrát o první pětku.
A proč jsem vydržel? Jedním slovem – PARTA. Vytvořili jsme s klukama skvělý kolektiv a to je jednoznačně tím, co mě tu drželo. Určitě bych k tomu ještě přidal každoroční slušné postavení v tabulce. Celkově jsem vlastně nikdy neměl nějaký vážnější důvod odejít, když pominu osobní ambice zkusit ještě znovu vyšší soutěž.

Jaké byly tvé zkušenosti s jednotlivými trenéry, které jsi ve VB potkal? 
Každý trenér, kterého jsem za dobu působení v klubu zažil, byl vždy trochu z jiného těsta. Každý z nich přinesl do klubu něco jiného a měl svůj vlastní styl. Někdo měl propracovanější tréninkové jednotky, někdo zase taktiku a někdo byl spíš faktorem, který stmelil kabinu, která pak fungovala výborně i na hřišti.
Mně osobně nejvíc sedl trenér Marek Zúbek, a to jak po lidské stránce, tak i fotbalové. Naučil nás systém 3-5-2, který jakmile jsme si osvojili, začal nést kýžené ovoce, a který dal našemu týmu jasnou herní tvář.

Kteří spoluhráči byli pro tebe těmi, se kterými sis nejvíce rozuměl? 
Už od příchodu do VB to byl Mrnis - Tomáš Mrňa, ten tu se mnou prožil celé mé působení v klubu od začátku do konce. Dál určitě Adam Macek, Pavka Loup, Kuba Sznapka a další, nechci na někoho zapomenout, těch jmen bych musel vyjmenovat mnohem víc.

A co pro tebe působení u nás znamenalo a jak nakonec budeš na devět sezón strávených u nás vzpomínat? 
Jen v tom nejlepším. Prožil jsem tu téměř celou svoji mužskou fotbalovou kariéru. V Třebíči jsem sice odehrál tři sezóny v chlapech, ale ještě v dorosteneckém věku.
Za těch devět let jsem zde zažil skvělé momenty, ale i méně povedené, převládají ale určitě ty pozitivní. Na své působení v klubu budu vždycky vzpomínat s respektem a vděčností. Těší mě, že jsem mohl A-mužstvu v divizi pomoct i 71 vstřelenými brankami, nejdůležitější ale pro mě vždycky bylo nechat na hřišti všechno pro tým.
Chtěl bych tímto poděkovat všem fanouškům, funkcionářům, vedení klubu, spoluhráčům, trenérům a všem, kteří se ve fotbale v Bíteši nějakým způsobem angažovali a podíleli. Na Velkou Bíteš určitě nikdy nezapomenu a budu se sem vždy rád vracet. Děkuji za projevenou důvěru a příležitost se rozvíjet jak fotbalově, tak i lidsky.

Máš za těch devět let v hlavě nějaký top moment, zápas nebo celou sezónu, na kterou vzpomínáš víc?
Za jeden z top momentů pro mě považuji zápas v Humpolci, kde jsme vyhráli 3:0 a mně se podařilo vstřelit hattrick. V paměti mám určitě minulou sezónu 2024/2025, kdy jsme měli neskutečný start a povedlo se nám vyhrát prvních deset zápasů za sebou a v tabulce po podzimu jsme figurovali na 1. místě tabulky. Škoda, že se nám to nepodařilo dotáhnout a reálně bojovat o postup, bohužel jsme si na jaře prošli menší krizí, nenavázali jsme na výsledky z jara a bylo z toho „až“ celkové 4. místo. Dále za zmínku určitě stojí sezona v období koronavirové krize, kdy jsme také po prvních deseti zápasech byli vedoucím mužstvem tabulky, v tu chvíli však zasáhla vyšší moc a kvůli zdravotním opatřením došlo k předčasnému ukončení celé sezóny.

Jak jsi vlastně přišel ke své přezdívce "Dino". 
Je to kvůli Honzovi Kollerovi. Ve starších žákách k nám přišel nový trenér a jelikož jsem v té době byl vyšší než moji ostatní spoluhráči, byl jsem i trochu neohrabaný a dával jsem góly, trenér mě k Dinovi přirovnal. Chytlo se to a od té doby už mi nikdo ve fotbalovém prostředí neřekne jinak.

A jaké budou tvé další fotbalové kroky? Jak dlouho bys chtěl ještě hrát fotbal? A myslíš třeba i na kariéru trenéra?
Po devíti letech už jsem cítil, že potřebuji nový impuls, novou motivaci. Už delší dobu mě lanařili jít hrát do Rakouska a teď jsem naznal, že je ten správný čas, a to i vzhledem k dalším okolnostem. Toto rozhodnutí se mi nedělalo lehce, za tu dobu jsem tu poznal spoustu lidí, s kterými bych chtěl udržovat vztah i mimo fotbal, jelikož jsme tu za tu dobu vytvořili něco, co bych nazval kamarádství či rodina.
Fotbal je pro mě životní vášeň. Budu ho hrát, dokud to jen půjde a zdraví to dovolí, i když vím, že do nekonečna to nepůjde. Na kariéru trenéra nemyslím, nemám v sobě teď pocit, že bych se tomu chtěl v budoucnu více věnovat a co by mě lákalo. Ale člověk nikdy neví...

Dino, díky za rozhovor a ještě jednou ti za všechny fanoušky bítešského fotbalu děkujeme a přejeme hodně štěstí do dalšího (nejen) fotbalového života! Jsme hrdí na to, že jsi tak dlouho oblékal dres našeho klubu!