JAK TO TEDA BUDE?

Blíží se konec března a A-tým místního fotbalového klubu FC PBS Velká Bíteš vede se slušným náskokem tabulku své skupiny 4. ligy. Nabízí se proto spousta otázek.

Hned na začátku čtenáře těchto řádků ale možná trochu zklamu. Nenabídnu totiž žádnou sondu do toho, jak se klub chystá na historický postup do 3. ligy, ostatně předseda Jiří Jelínek mi po vítězném utkání s Kuřimí (2. týmem tabulky) sám s úsměvem říká: „Napiš, že kluci hrají dobře, a že jdeme zápas od zápas, však víš“. Ale já moc dobře vím, že hráči FC PBS píšou v těchto týdnech jednotlivé kapitoly fotbalového příběhu, který se v našem městě ještě nikdy neodehrál.
Není to poprvé, co úvod čtvrté nejvyšší fotbalové soutěže klubu vyšel tak dobře jako letos. V sezóně 2020/2021 pod vedením předchozího trenéra Marka Zúbka áčko skoro na konci podzimu vedlo tabulku a reálně bylo ve hře o postup do 3. ligy neboli MSFL. Tehdy ale do hry vstoupila vyšší moc a COVID-19 sezónu předčasně ukončil. Tentokrát by se mělo rozhodnout pouze na hřišti a dvanáct kol před koncem drží všechny trumfy v rukách naši hráči. A možná trochu záměrně jsem s podobným článkem trochu čekal, až se soutěž po dlouhé zimní pauze naplno rozběhne. Ale už teď je jasné, že ze své skvělé podzimní výkonnosti hráči nijak neslevili. Navíc ve skromnosti sobě vlastní klub žádný útok na mety nejvyšší oficiálně nevyhlásil. V hlavě všech, hráčů i funkcionářů, ale zcela jistě je, že jsme dostali šanci na mimořádný úspěch. Letos v soutěži totiž není žádný tým, který by byl výkonnostně odskočený od ostatních a bez jakýchkoliv diskusí směřoval s jasným náskokem k postupu. S trochou nadsázky se dokonce dá říct, že o tento cíl snad ani nikdo neusiluje. Tím spíš je šance našeho klubu něčeho dosáhnout vyšší.
A možná hned teď by bylo dobré říct, že je to všechno vlastně tak trochu malý (nebo velký?) zázrak. Naprosto bez nadsázky. Proč? Protože podmínky klubu jsou v drtivé většině naprosto nesrovnatelné s tím, jakými disponují další kluby na této úrovni. Nemáme zatím například umělý trávník, tolik potřebný pro kvalitní zimní přípravu, navíc ostatní hrací plochy jsou na hranici svojí životnosti, přičemž hlavní hřiště čeká ještě v průběhu této sezóny rekonstrukce. A dalo by se pokračovat, protože úkolů k řešení je nepočítaně.
Co je ale důležité nejvíc, je VŮLE všech, co se kolem bítešského fotbalu motají. Chtít něco dokázat, porvat se s nastalou situací. Hráči a trenérský štáb A-týmu v tom jdou všem příkladem. Na průměr soutěže relativně mladý kádr zaslouženě ukazuje svoji kvalitu i charakter a příkladným přístupem se mu postupně daří překonávat jednu překážku za druhou. Všichni soupeři pořád čekají na to, že jim už dojde dech, ale zatím se tak k jejich viditelnému údivu neděje. Naposledy se o tom přesvědčil výběr Kuřimi, také reálně usilující o samotný vrchol tabulky soutěže. Sebevědomý tým soupeře napochodoval na dosluhující trávník našeho hřiště s jasným cílem odvést si domů všechny tři body za výhru, ale byl od počátku vzájemného klání zaskočen bez výjimky maximálně zodpovědným a obětavým výkonem všech hráčů našeho mužstva, toho času navíc zdecimovaného spoustou nemocí nebo zranění i odchody hráčů po zimní části soutěže. Tohle nebylo vystoupení nějakých zelenáčů, ale takřka profesionální výkon takticky vyzrálého a bezvadně fungujícího týmu.
Je zcela předčasné něco předvídat, celá sezóna se ještě může jakkoli zvrtnout. I kdyby ale mužstvo své současné postavení v tabulce nakonec neudrželo, bude se na tento ročník ještě dlouho vzpomínat. Hráči, trenéři, funkcionáři i příznivci klubu totiž dostali příležitost přemýšlet o něčem, o čem se jim ani nesnilo. Dostat se do sfér, kam se oddíl nikdy netlačil ani o to vlastně neusiloval. O to víc je potřeba si každý zápas na našem stadionu letos na jaře užívat a hráčům vyjádřit podporu. I vy jako fanoušci totiž společně s hráči můžete tvořit historii. A to stojí za to, ne?